Redbull 400 aneb nejtěžších 400 metrů v životě !!

Ahoj,

zdravíme Vás konečně s novým a ne tak ledajakým článkem z Harrachova. Před 14 dny jsme tam strávily celý víkend. V sobotu, 13.8.2016, jsme se dobrovolně zúčastnily závodu na skokanském můstku K120 v Harrachově. Jedná se o závod na 400m, což se může zdát jako závod na pohodu, ale to by těch 400m nesmělo mít 37° sklon a 75% převýšení...no, tušily jsme, že to bude masakr, ale že až takový...

Na závod jsme se přihlásily před 3 měsíci, celé natěšené, jak budeme trénovat, kolik toho stihneme uběhnout, jak si jednotlivé tréninky a výběhy kopců rozložíme, jak si každý týden budeme přidávat atd...atd...no, nakonec z toho bylo pár kilometrů běhu a výběhy do kopců bysme spočítaly na prstech jedné ruky...Den před závodem jsme pak samy sebe přesvědčovaly , že naše dosavadní tréninky v gymu, Lůca HIIT v práci a Anet Crosffit musí prostě stačit!

V pátek jsme tedy vyrazily už kolem 10h ráno a po cestě udělaly hned zastávku v nedalekém shopping parku aneb doladit poslední věcičky na závod! Anet si koupila peckovní kompresní podkolenky v H&M a Lůca si pořídila sportovní tašku Nike :D ani ne tak potřebnou na závod, ale prostě krásnou, růžovou a se slevou! V autě jsme pak posvačily mrkvové brownies, co jsme si napekly s sebou a pokračovaly vesele dál. Další zastávka byla na oběd v Jablonci nad Nisou, kde jsme si daly salát s řepou a vlašskými ořechy, který jsme posléze označily "jako svačina dobrý" a těšily se už do hotelu, kde jsme měly mít kávu a dezert! Objednaly jsme si totiž včas ubytko přes slevomat a bydlely tak asi 200m od skokanského můstku v hotelu s polopenzí a wellnessem...a to chceš

Po příjezdu teda hned dezert s kafem padnul, ubytovaly jsme se a šly se projít k tomu můstku, co nás druhý den čekal...Přípravy tam již byly v plném proudu a my si "doběhly" k první 100m a zvesela se fotily (smích nás přešel přesně za 24h )...

Po krátké procházce po Harrachově, s nákupem datlí, wasabi a dokonce himalájské soli v místních obchůdcích aneb milujeme obchůdky se zdravou výživou jsme už pokračovaly zase na véču. U švédských stolů se nám sbíhaly sliny úplně na všechno - od tortill, přes tlačenku s cibulí, škvarky, až po různé saláty a dezerty. Ale jelikož jsme měly načtených asi 1000 článků, co jíst před závodem, na co si dát pozor, jak se připravit na závod atp., tak jsme zůstaly jen u lehkého salátového baru, 2 tortilkách a jako teplé jídlo jsme měly maso s rýží. Ale super výběr a nemohly jsme se dočkat druhého dne, až to tam všechno sníme!

V sobotu ráno jsme tam poslaly vše, co jsme myslely, že by nám mohlo trochu pomoct - od bcaa, přes hořčík, minerály a vitaminy - a po lehké snídani (kdy jsme opět trpěly s pohledem na švédské stoly) jsme se vydaly na registraci. Počasí moc nepřálo, resp. celou noc pršelo a ráno byla mlha a mrholilo, takže jsme samy byly zvědavé, jak bude závdod probíhat. Na registraci jsme se dozvěděly, že jsme ve 4. rozběhu a že se vůbec nepoběží kvalifikace, ale rovnou celý závod jako finále. Takže panovalo lehké napětí, v kolik teda poběžíme, jestli ještě něco sníst, jestli se jít rozcvičovat, abychom jak jsme často rády říkaly nezakrněly, kdy si dát nakopávač, atd...

Nakonec jsme takhle seděly až do 16h a jako předposlední rozběh před štafetami jsme konečně šly na to...Poslední vzájemná masírovačka, hecunk a především nakopávač, z kterého nás brněla i pusa, nám dodal tu správnou energii a my už slyšely 10, 9, 8, 7 ....
"Hlavně nepřepísknout začátek" se nám celkem vyvedlo a najednou jsme byly v kopečku, za první stovkou...pohodaa, už jen 300m :))))

Ano a teď to začalo - největší převýšení, nejhorší úsek, pálení nohou, pálení plic, hlína pod nehtama a tisíc myšlenek, jak to vzdát, zastavit - aspoň na chviličku!, otázky typu "proč to proboha dělám?!"... Za chvíli ale zdoláte 200m...proběhnete první redbull bránou, je za Vámi krásných 300m a těch 100m úzkou rozjezdovou dráhou prostě musíte dát!

Naděje ještě dost, dech minimální, síla žádná...ALE! Teď přichází na řadu desítky výkřiků "poooojď, nezastavuj, šlapej, šlapej!!" takže i kdyby jste na chvilinku zpomalily, tyto hlasy Vás okamžitě postavily na nohy a dodaly poslední síly.

Tak...a je to za námi...necelých 12 minut stačilo, abychom tento zákeřný závod zvládly, a pak nás už čekala jen cesta dolů lanovkou a patřičné doplnění energie (těstoviny, ovoce a Lůca tak štangli štrúdlu! vše ve starter packu!)...po vyhlášení výsledků jsme se přesunuly do hotelu, vyčerpané, bolavé jsme se naložily do wellness a hodinu jsme relaxovaly. Myslím si, že to bylo to nejlepší, co jsme mohly udělat, abychom druhý den vůbec vstaly z postele.

Tak to byl náš zážitek z Harrachova - z extrémního běžeckého závodu, na který jsme se tak těšily, a který nám dal víc, než jsme si dokázaly představit.

Na závěr bychom chtěly moc poděkovat organizátorům akce, jelikož vše bylo bez problémů, především za parádní startovní balíček a skvělé občerstvení. Jedinou výtku bychom měly na pitnou vodu, která nebyla zdarma k sehnání (pouze 2x0,5l v balíčku) a my si tak na namíchání proteinu, bcaaček nebo nakopávače musely vodu kupovat. Ale i tak se tento závod Redbull 400 stal pro nás nezapomenutelným zážitkem a skvělou zkušeností a již teď se těšíme na další rok! (A začínáme trénovat!) no fakt

Ještě jedno poděkování všem, kteří na nás myslely a podporovaly nás. Stejně tak děkujeme za milé setkání s bloggerkami Mončou a Markét!

a jak vzpomíná na závod Lůca: 
Pro mě byl tento závod neskutečný zážitek a motivace - a to jsem si myslela, že fyzičku mám lepší!! Skončila jsem 35. s časem 7:34 a jako nejhorší část pro mě byla po doběhnutí, kdy jsem se z toho dobrých 15 minut dostávala, přitom ostatní tak po 5min odcházeli...to jen já tam ležela a pak chodila v předklonu (vstát jsem prostě nemohla) a pískalo mi v uších. Obrovský obdiv patří Všem přede mnou, protože si neumím představit, jak bych to zvládla rychleji...ale motivace na příští rok je dost! A cíl? Pod 7 minut - tak uvidíme :P

a jak vzpomíná na závod Anet:
Se svými výsledky bych se raději nikde nechlubila, jelikož nejsou tak dobré jako ty Lůcy. Můj čas byl 11:45. Nejhorších pro mě bylo posledních 100 metrů, kde už jsem opravdu sotva popadala dech. Nahoře jsem, stejně jako Lůca, závod ještě dlouho rozdýchávala. Na druhou stranu jsem na sebe neskutečně pyšná, že jsem to vůbec dala, na druhou stranu si už teď říkám, že příští rok chci mít rozhodně lepší výsledky. Můj cíl je jasný - příští rok chci dát závod pod 10 minut, ideálně kolem těch 8. Rozhodně mám tedy do té doby co dělat, snažím se makat ještě víc a motivace mi rozhodně nechybí.